Pocit se rozhoduje dřív než rozum
Návštěvník si o vašem webu udělá úsudek dřív, než stihne přečíst první větu. Ne proto, že by byl povrchní — tak prostě funguje vnímání. Barvy, rozložení a písmo zpracuje mozek dřív než obsah. Než dočtete tento odstavec, rozhodly se už desítky lidí někde jinde, jestli zůstanou, nebo odejdou.
Proto mi přijde zvláštní, že se většina zadání webu píše jako seznam funkcí: rezervační formulář, galerie, mapa, kontakt. Všechno důležité věci. Ale žádná z nich neodpovídá na otázku, proč by tam měl člověk vůbec zůstat.
Z čeho se atmosféra staví
Atmosféra zní jako mlhavé slovo, ale staví se z velmi konkrétních věcí:
- Teplota barev — jestli stránka působí jako večer u lampy, nebo jako čekárna
- Písmo — jiným hlasem mluví patková elegance, jiným tučný plakát
- Tempo — kolik toho na člověka vybalíte najednou a kolik necháte na později
- Fotky — jedna opravdová fotka řekne víc než tři odstavce textu
- Ticho — prázdné místo na stránce je pauza v hudbě, ne plýtvání
Funkce si návštěvník zapamatuje málokdy. Pocit si zapamatuje vždycky.
Funkce přijdou potom — a snadněji
Tohle není manifest proti funkcím. Rezervace, objednávky i formuláře stavím rád a pořádně. Jde o pořadí. Když nejdřív víte, jak má web dýchat, funkce do něj zapadnou přirozeně — víte, kde má formulář být, jak má vypadat a co má říkat tlačítko. Když začnete funkcemi, vyjde vám sklad. Funkční, ale nikdo v něm nechce bydlet.
V praxi to znamená, že první schůzka se mnou nevypadá jako výslech ohledně technologií. Ptám se, jak má zákazník od vás odcházet. Co má cítit, když web zavře. Zní to možná měkce, ale je to nejtvrdší zadání, jaké znám — a jediné, které se pak dá poznat z výsledku.
— Filip