Co pomalý web říká mezi řádky
Rychlost není technický parametr, je to způsob chování. Pomalý web říká návštěvníkovi totéž, co prodavač, který vás nechá pět minut stát u pultu: váš čas mě nezajímá. Nikdo si to takhle vědomě nepřeloží, ale ten pocit zůstane. A obráceně — web, který reaguje okamžitě, působí jako podnik, kde věci fungují.
Čísla jsou v tomhle neúprosná. Většina lidí opustí mobilní stránku, která se načítá déle než pár vteřin. Druhou šanci vám nedají, protože nemusí — konkurence je jedno klepnutí daleko.
Jak držím weby svižné
Žádné kouzlo, spíš disciplína. Pár věcí, které dělám u každého webu:
- Obrázky posílám v moderních formátech a přesně v té velikosti, v jaké se zobrazí
- Písma hostuju u sebe a načítám jen řezy, které web opravdu používá
- JavaScript přidávám, až když si to zaslouží — každá knihovna se musí obhájit
- Co není vidět hned, se načítá později; co je vidět hned, má přednost
- Testuju na levném telefonu a pomalé síti, ne na vývojářském stroji s optikou
Nejrychlejší kód je ten, který jsem vůbec nemusel napsat.
Rychlost se navrhuje, neopravuje
Nejdůležitější rozhodnutí o rychlosti nepadají při optimalizaci na konci, ale při návrhu na začátku. Video přes celou obrazovku, pět animačních knihoven a karusel s dvaceti fotkami — to se pak už jen těžko zachraňuje. Svižnost je návrhové rozhodnutí: co na stránce být musí, co unese a co je jen balast, který by návštěvník stejně přeskočil.
Výsledek se nedá okecat. Web buď odsýpá, nebo ne — a pozná to každý, i když neumí říct proč. Právě proto řeším rychlost dřív, než klient vůbec ví, že by ji měl chtít. Je to zdvořilost, kterou na první pohled nikdo nevidí. Jen web najednou působí… slušně vychovaně.
— Filip